Kolem hřbitova vysoká je zeď
vede cesta tam...
... a už nemůžeš zpátky
Žulová deska, těžké víko... kříže, měď
Přijď se na mě podívat
aspoň jednou...
... když budou Svátky
Víš, když už jsem tu, zkoušel jsem Ti psát,
ale Světe div se!
Nemají tu poštovní schránky.
Jenže pak jsem si vzpomněl na ten tvrdý pád
a poznal jsem další Život
... jenže z druhé stránky.
Na Ikarových perutích já letěl vstříc
k Nebi a zpátky
Snad zkoušel jsem,
co to se mnou udělá
Jenže ten let byl střemhlavý a krátký
Po tom pádu... uviděl jsem Anděla
Ten vysvlékl mne z rozbitého těla
Setřel ze mne krev,
... očistil mysl a zakryl oči
Trochu mě pokáral, že se to prý nedělá
a donesl tam,
kde se Světlo Vesmíru ve víru točí
intermezzo:
Prý to bylo celkem rychlé
to už těžko posoudím
ale v duchu stále vidím chrámy ztichlé
Světla svící... a stoupající dým
Vládne tu takový zvláštní režim
vždyť mě znáš
... zvyknu si
a snad se i podřídím
Chodím spát do prostoru ze světelných peřin
a každou noc, na dálku Tě políbím
Vím, že to bylo všechno stejně marné
vlastně ani nevím
... proč jsem to udělal.
Za ten Zmar nestojí dívčí srdce žádné
zbytečně jsem přemýšlel, co uděláš?
... až přijdeš z kostela
Protože ty´s nepřišla
byla tam jen má máti
a já tiše plakal
možná sám nad sebou
Byla sis raději s jiným v posteli hráti
Tak jsem to neunes,
Stydím se!
Nelámu však hůl, má Lásko, nad Tebou
Kolem hřbitova vysoká je zeď
vede cesta tam...
... a už nemůžeš zpátky
Škoda, že´s mě tenkrát nechtěla
... a tak Ti píšu
Snad si přečteš někdy tyto řádky
tak se stav až půjdeš kolem místního kostela
Teď už vím, že tu nemají poštovní schránky
nemohu Ti ten dopis nějak doručit
Bláhově chci ten čin vzít zpátky
Jenže NEJDE TO!
Jsem po Smrti... a té nelze poručit
... je KONEC
V houštině tvých vlasů můj synu
prohání se malá zvířátka
vidím celou rozvětvenou rodinu
tátu, mámu veš a jejich děti všivátka
Hodně se jim tam líbí
a je to na nich hodně znát
tvé zlaté vlásky jsou samé hnidy
a ještě chtějí od sousedů vší rodinu zvát
To jsou mi tam nepravosti
musím s tím něco udělat
drtím je nehty až jim praskaj kosti
to je však málo... budu tě muset ostříhat
A tak padaj dolů tvé zlaté vlásky
jen abys nenakazil celou třídu
Věř mi synu, jen pro tebe a z lásky
páchám všivou genocidu
Neplač pro své zlaté vlásky
chlapče můj malinká
abys věděl, tak tvoje vešky
navštívily i tatínka
Ticho... ticho... ticho...
všichni mlčí... je tu mrtvo
Ticho Ticho Ticho...
nikdo sem už nechodí...
píšu si tu už jen sám,
pouze s Oldou si tu povídám
Kam jen šli?
Umřeli snad?
Všichni mlčí
Nechce se jim psát?
Tak vám povím... začíná mě to TICHO s...!
Jen
TICHO TICHO TICHO...
Mrtvo je mrtvo v mé smutné duši
Až z toho prst na spoušti svědí
Pokládám sobě spoustu Otázek
Ale co chybí, jsou Odpovědi
Co vyléčí samotou nemocnou duši?
Pomůže už jen kapka jedu?
Mám začít znovu nově žít?
Dokážu to?
Mám to zkusit?
... ale bez Lásky to nedovedu!
Někdo říká hochu, věř jenom sám v sebe
A měj se konečně taky trochu rád!
Další říká běž! Ona hledá Tebe!
Zkus to znovu!
Ale já toho mám už tak akorát!
Půjdu tedy, ale než to zkusím
Pomazlím se s chladnou holkou
Zpěv Andělů na kůru mi k tomu bude znět
Ona bude krásná, ladná s kůží lesklou a hladkou
Bude v ráži - k orgasmu stačí náboj průměr pětačtyřicet
Prsty se jí dotýkám
Ona na mě jedním okem hledí
Cítím jak se s tím potýkám
Půjdu žít... smířen
S věčným bojem Otázek a Odpovědí
Sedím tiše a sleduji Tě v mlžném oparu
jsi ode mne daleko, ale cítím Tě jasně
Když si představím Tvé krásné, něžné Květy
Chce se mi zpívat o jaru
jenže ty nejsi tu... a tak Ti píšu básně
Na rozpálené střeše střetl jsem Anděla
Křídla měla špinavá asi od asfaltu
Hleděla na mě
Ten pohled sváděl mne do běla
Šeptla: Poleť!
A já... nervózní... zapálil si Spartu
Dovedla mě na vysokého domu kraj
Vzala mne za ruku "Určitě to zvládneš"
Políbila mne
Se mnou teprv poznáš co je ráj
Budem se milovat!
Nemusíš se bát, že se mnou spadneš
Tak jsme se vznášeli nad zemí stovky mil
A já slastí přivíral oči omámené
Tělo se chvělo
Já strach z procitnutí před ní skryl
Bylo to krásné
Však pocítil jsem žár... její perutě... byly zapálené
V tu chvíli řítil jsem se k zemi nesmírnou rychlostí
Ona se přitom na mne jen krásně dívala
Já jí věřil
Budila důvěru... to bylo její předností
Chtěl jsem se jí chytit
Labutí píseň však k tomu mi zpívala
Tak jsem se tvrdě střetl s hnědou hlínou
Opojení se vzdalovalo z mysli i těla
Byl to Anděl?
Proč měla křídla zmazaná špínou?
Už nesním
Jak rychle se zjevila... tak zase uletěla
Nevěřte Andělům jsou jako motýli
Na chvíli vás navštíví a hned zase zmizí
Je to fajn
Vezmou Vás do oblak, jako květ opílí
Pak další zavolá
Odletí... dál jste si cizí!
Depresiva, depresiva
Olda říká, to máš z piva
A já na to hochu zlatý
To mám z práce
Jsem tu do půl pátý
Komprese deprese
Do řádků mých básní se nanese
Člověk to vnímá není přec z ocele
A Olda zas?
Chlape zkus to trochu vesele
A tak vzpomínám:
Oldův kapr vánoční na prkénku
Langiho kočka křičí
Pod lodičkou ukrytá mrtvola je
Snad ještě nejsem z toho v p...
A já na to:
Zalítal jsem si s Andělem
Pomazlil s holkou chladnou
Pohřbil jsem kvetoucí milenku
Tak jaké soudy ještě padnou?
Vždyť jsem chlapík veselý
Někdy jsem zas smutný
Ještě dýchám, ještě nejsem v prdeli
Jen ty témata... přiznávám... jsou někdy hutný
Tak až napíšu báseň na téma veselé
Věřte mi, věřte mi
Napíšu vám je rád
Teď se s vámi loučím mí drazí přátelé
Jen na chvíli...
Chce se mi už totiž spát
... nebo že by s...???